Největší nepřítel lidí. Prosím, pomozte mi.

Největší nepřítel lidí. Je nejvyšší čas ho poznat.

Prosím, pomozte mi. Jsem unavený a cítím se jako myš v akváriu.

 

Domluvili jsme si schůzku a přišel muž středního věku. Sympatický a velmi smutný.

Říká: „Už jsem o vás slyšel dávno, ale až teď mě to dotlačilo za vámi přijít. Mám pocit, že jsem v nějaké pasti. V práci mě to unavuje, rodiče mám rád, ale většinou se jim vyhýbám.  Pořád mi něco vyčítají, málo pro ně znamenám. Už jsem je přijal, protože jsem si prošel rodinnými konstelacemi, léčením vnitřního dítěte a dalšími terapiemi. Snažím se už několik let, ale teď mi začalo být úplně blbě. Mám pocit, že to s námi Bůh vůbec nemyslí dobře. Pořád my lidi dostáváme nějaké lekce. To je láska? Co to je za Bůh, že když něco nezvládneme, tak přijde trest.“

 

Naciťuji se na něj, dělám mu diagnózu. Je to dobrý muž, snaží se. Všemu co říkám, rozumí. Už toho tolik přečetl.  Má však jeden zásadní problém. Brzdí ho jeho vnitřní zloba, kterou si neuvědomuje. Zlobu na lidi, které tvrdě soudí. Současně je na lidech závislý a přecitlivělý. Má ji uloženu v těle a je obrovská. Začalo to v dětství, tak jako u každého z nás a pokračuje do dospělosti. Tuhle zlobu, kterou si nejsme schopni uvědomit, má v sobě každý člověk. Někdo méně a někdo více. Není to nic špatného, je to prostě život, ale je  dobré co nejvíce zlobu opustit.

 

Tohle ale není ten největší nepřítel, kterého vám chci představit.

Právě tento muž, si ho neuvědomuje a dovoluje, aby řídil jeho život. Tak jako další miliardy lidí na tohle pozemském světě.

 

Existuje největší nepřítel lidí. Myslíte si, že vás se to netýká?

Útočí na nás celá staletí. A celá staletí lidé trpí. A bojují. Ve válkách i ve vztazích.

 

Píšu vám zcela vážně, protože většina lidí se v životě trápí a neví co s tím. A já mám pocit, že je už nejvyšší čas začít bránit sami sebe. Jinak se nepohneme my lidé z místa.  Myslím, že už zcela zřetelně musíme vidět, že svět má problém a svět tvoří lidé. A svět silné lidi potřebuje.

 

Tento nepřítel nám ubližuje, unavuje nás, manipuluje s námi. Říká nám, že jsme slabí a že musíme trpět. Už vás někdy napadlo, co by to mohlo být?

 

Jak dlouho ještě tohle my lidé musíme snášet?

 

Pokud nad ním vyhrajete, naprosto se vám změní život. Já už to udělala a mnoho dalších lidí také.

Ten nepřítel je tak silný a zrádný, že když na nás zaútočí, jsme ztraceni.

Zrádný je v tom, že si ho většina lidí vůbec neuvědomuje. Vypadá téměř nevinně, protože je běžný.

Dokonce ho většina lidí brání a pěstuje si ho.

 

A je to zdánlivě obyčejný lidský postoj.

 Je to naše přesvědčení, že někdo jiný může za naše trápení.

Že jsme obětí někoho nebo něčeho.

Je to náš pocit, že jsme obětí a že nemůžeme nic udělat proto, aby se to změnilo.

 

Tohle přesvědčení, máme vyryto ve své paměti, ve své DNA už dlouhá staletí.

 

Mám pro tebe vzkaz, příteli:

„Možná si myslíš, že jiný člověk, partner, rodiče, děti, šéf, politika, peníze, počasí, nemoc, Bůh, mimozemšťani….tihle můžou za tvé trápení. A až oni se změní, potom ti teprve bude dobře. Oni se nezmění, nečekej na to. Celá planeta čeká na jakousi změnu zvnějšku. Ještě se to nikdy nestalo. Tvůj úkol je, najít v sobě sílu překonat tu bariéru JSEM OBĚŤ , JSEM CHUDÁK, ONI ZA TO MŮŽOU a začít zkoušet pomalu krok po kroku měnit sebe a pozorovat, že teprve tvá změna mění tvůj život. A dokonce i lidi kolem tebe. V opačném případě, se vzdáváš své síly a předáváš zodpovědnost za svůj život druhým. “

 

Když si myslíme,

že ten druhý může za naše trápení a my s tím nemůžeme nic dělat, pouze čekat, potom jsme v pasti. Protože jsme naštvaní a zlobíme se na druhé lidi. Ta past nás drží, abychom trpěli, abychom nadávali, vysávali sami sebe a byli otráveni svým životem. Sami sebe stavíme do role slabého, ztrápeného a  neschopného změny.

Když si myslíme,

že jsme obětí, potom nejde odpustit, nechat plynout a netrápit se, nejde být zdravý a silný. A náš mozek jakoby byl zahalený a stále se drží jednoho jediného názoru, že jsme obětí někoho, že jsme ti chudáci a že ŽIVOT JE NESPRAVEDLIVÝ.

Když si myslíme,

že jsme obětí, naše životy stagnují, protože předáváme zodpovědnost za svůj život někomu jinému. Tím se oslabujeme.  Myslíme si, já jsem dobrý, to ten druhý je ten špatný. A proto nemůžeme svůj život změnit. A trpíme.

 

Kdo je oběť neumí se bránit správným způsobem.

Smysluplná obrana je ta, která už nevytváří útoky. Ze začátku jsou útoky dokonce příjemné, cítíme se silní, vždyť bráníme sami sebe. Ale postupem času každý člověk je útoky unaven a zjišťuje, že boj nemá konce. Každý boj nás unaví a otráví.

Je tady jiná cesta než cesta boje a útoků.

Poznala jsem ji sama ve svém osobním životě, proto si to dovoluji tvrdit. Vídávám ji  taky v přímém přenosu v osudech lidí, kteří mě navštěvují.

Když přemůžete tohoto nepřítele, který vás ovládá, potom jste to vy sami, kteří si budete umět zlepšit život, vztahy i zdraví.

A teprve potom se začnete cítit svobodně a silně v osobním životě.

A potom máte sílu udělat ještě hlubší osobní pokrok v nekonečném vesmíru.

 

A v tom já vidím možnost změny lidstva. Protože záleží jen na tom, co myslíme a děláme my sami. My tvoříme svět, jeho biopole, jeho stav a my jsme tím kořenem, ze kterého vzejde slabost a nebo síla.

A jak zpívá Jarek Nohavica v písni Mám jizvu na rtu: „ Jsem příliš starý na to, abych věřil v revoluci…“.

Já taky už nevěřím. Ale věřím ve změnu člověka. Věřím, že člověk umí změnit svůj osobní svět. A dokonce i tehdy, když žije v akvárku jako ta myš.

Z toho akvária jde vylézt ven.

 

Existuje jiná cesta než cesta boje a útoků. Je mnohem účinnější a trvalá.

 

Pokud vás moje úvaha oslovila, budu ráda, když začnete sledovat můj blog. Už teď zpracovávám pro vás postřehy a zkušenosti z poradenské praxe, které vás mohou inspirovat pro váš život. Už teď si můžete stáhnout můj Ebook zdarma Jaká je tvá Duše.

Těším se na vás. AA 🙂