Půjdeme s přáteli na „náš“ kopec, blíž ke hvězdám a k zemi. Budeme v našich srdcích, aby mohla ještě více zazářit. V tichu své duše spočineme ve vděčnosti a míru. Rozhodli jsme se citlivě prožít výjimečný den 21.12.2020.
Vytváříme jej společně s ostatními. Vděčný dar Zemi s pocitem lásky k Bohu a jeho tvorbě. Ať jste kdekoliv, můžete se k nám přidat 🙂 Pozvání najdete na konci článku.
Pro hodně z nás je to jako včera. Žijeme teď a žili jste tehdy. Většina z nás. Ve svých duších si neseme vzpomínky a zážitky té doby. Zazářila Betlémská hvězda a přišel nový věk. Sestoupilo světlo na Zem a mnoho zlého a krutého skončilo. Jen Bůh ví, co se stane tentokrát. Všichni tušíme, že se opět světlo a láska vrací na Zem, tentokrát v plné síle. Všechno tomu nasvědčuje.
Zimní slunovrat začne vracet slunce blíže k nám a současně na nebi Saturn a Jupiter vytvoří zvláštní úkaz, tak jako tehdy před mnoha staletími. Zazáří Betlémská hvězda. Světlo začne zesilovat. Otvírá se nová doba a budoucnost. Každý z nás je součástí té budoucnosti. Jsme přijímačem i vysílačem. Jací jsme, to ze sebe vysíláme. Jsme cítící a vnímavé bytosti. Myslíme rozumem a cítíme srdcem, naší milovanou duší. Většina lidí žije jen v rozumu a zapomněla na srdce. Na svou neviditelnou, přitom mocnou existenci. Budoucnost je již připravená, tak jako vše na této zemi i v kosmickém prostoru. Jsme součásti božské tvorby a naše životy plynou tak jak mají. Božská tvorba je o lásce, ne o utrpení. Každé naše vědomé spojení se svým srdcem a spočinutí v prostoru sebe sama, rozsvěcuje náš vnitřní božský prostor a posílá jej dál.
Nepotřebujeme nic. Jen sami sebe, svou pozornost obrátit do hrudi, zavřít oči a vnímat prostor míru v sobě. Dělejme to často, vyšlapejme si cestu do sebe. Je to trénink. Ten nejdůležitější 🙂
Co bude dál, máš i ty ve svých rukou. Možná, že se něčím trápíš a máš pocit, že ti srdce nezáří jak má. Když budeš chtít, brzy se vše urovná. Tvé srdce je stále plné světla. Navždy a navěky. Časem odložíš bolesti kolem něj.
Nezapomeňme, že jsme duchem, že máme duši. Máme srdce , které je plné světla božského vědomí, kolem něj máme egoistické hradby a bolavé programy mysli, ale jeho zdroj je neporušený, nezničitelný. Na ten zdroj světla ve svém srdci se napojuj. Dobře tě povede. V osobním životě a současně i v celoplanetárním ději.
My budeme s vděčností vkládat křišťálový zářič, o které napíšu jindy. Teď nabízím jednoduchý návod pro vytvoření osobního daru tvého srdce.
Kdykoliv k večeru v tento den nebo i jiný den.
Jsi-li doma, vypni všechnu techniku, hudbu, najdi si místo, kde je ticho a nikdo tě neruší. Nejlépe jdi ven, na kopec, do lesa, mimo město, kdekoliv.
Můžeš-li, rozdělej oheň nebo zapal svíčku. Venku teď fouká, tak v nějaké sklenici.
Ať jsi doma nebo venku, zastav se a chvíli si uvědomuj svůj dech. Zavři oči a představ si, že zavíráš dveře od okolního ruchu a vstupuješ do svého vlastního prostoru. Kde je jen tvůj dech. Vnímej ho. Po chvíli si začni uvědomovat ve své hrudi ticho a klid. Otvíravý pocit. Jako když se něco jemného otevírá.
Pokročilí brzy spočinou v nekonečnosti vědomí a míru. Kdo se to učí, uvědomí si ve své hrudi zářící světlo. Vše je božské. To i to.
Až přijde úplný klid , vezmi křišťál nebo křemen do ruky, přilož si jej k srdci a jemně nahlas nebo v duchu řekni:
“ Vkládám do tebe lásku svého srdce“.
Chvíli jej podrž a věnuj ho s vděčností Zemi, za její péči a Bohu, který je ve tvém srdci. Vděčnost za život, za zkušenosti, za minulost, přítomnost i budoucnost. Cítíš-li to tak, nabídni Bohu svou lásku a otevři své srdce jemu.
Křišťál vlož do země nebo ke kořenům stromů nebo pokud nemůžeš z domu, uložíš jej na pro tebe speciální místo kamkoliv doma. Později ho můžeš uložit v přírodě. Do země, ke květinám, do vody….občas na to místo přijď a prožij si v sobě znovu podobné zduchovnění a napojení. Bude to tvé místo, které tě bude provázet životem a posilovat tě. My máme takovým míst více. Dělají nám radost a dávají pocit, že jsme součástí nekonečného celku, že jsme stále láskou spojeni se zemí, s hvězdým nebem nad hlavou, s kosmickým prostorem a cítíme náruč Boha.
Tvořme a hrajme si. Každý si to prožije po svém, tak jak potřebuje. 🙂
Nedávno jsme s přáteli, vkládali v lese, křišťál do kořenů starého stromu. Krásný, hluboký okamžik, jenom pomyslíme, už se srdce otvírají 🙂
Mějte se krásně 🙂
Alena