1. DOBRÁ ZPRÁVA: Je dobré věřit v minulé životy

Poznala jsem, že JE TO VELMI LÉČIVÉ 🙂  ale nejenom  tohle.

Více vám řeknu v  novém eBooku, který už teď pro vás píšu 🙂

Potkali jste někdy POPRVÉ někoho a hned jste věděli, že ho znáte?

Vstoupili jste POPRVÉ do prostoru, kde se vám zatočila hlava, začalo vám více bušit srdce a pocítili jste, TADY TO ZNÁM !

Máme za sebou mnoho životů a mnoho prožitků.  Války, boje, nenávisti a utrpení a lásku, bratrství a statečnost.  A máme šanci se z toho poučit a jít výš. Odborně se tomu říká REINKARNACE.

Od své kamarádky Petry jsem před lety dostala dárek. Tehdy žila v Irsku a když se procházela u moře našla kámen a vzpomněla si na mě. Hned ve dveřích v Česku mi ho vtiskla do dlaně a mě se zatočila hlava. Kámen jsem nemohla pustit z ruky. Pořád jsem si ho prohlížela a mačkala. Pak jsme mu přestala věnovat pozornost, ale nešlo to. Sotva jsem vstoupila do pracovny, kde jsem ho nechávala, hned dával o sobě vědět a přitahoval mě. Cítila jsem u něho teplo a život. Připadal mi krásný a zajímavý.

Ukázala jsem ho Pavlovi a říkám mu: „ Podívej na tu nádheru, to je krásný kámen, že?“

Pavel ho vzal ho ruky a říká mi: „ Jo? No obyčejný šutr.“ 🙂

Jednou po meditaci, jsem si ho vzala do dlaně a napojila se. Viděla jsem krajinu, malé kopce pokryté svěží zelenou trávou. Všude byla tráva a zpoza kopců se objevilo dítě. Malá asi pětiletá zrzavá holčička s dlouhými vlasy. Koukám na ní a ona na mě. Jejda, TO JSEM JÁ ! Opuštěné malé dítě, které běží samo krajinou.  Bez mámy, bez rodičů. V tu chvíli mě napadlo jenom jedno jediné, přivinout ji k sobě a něco hezkého ji říct. Už je to dávno, nepamatuji si přesně co to bylo.

Od té chvíle zůstal ve mně pocit z mé dávné minulosti, z minulého života a láska k té holčičce. Ta je ve mně pořád.  A já si uvědomila,  proč jsem se  často cítila takhle opuštěná.  A vybavila se mi vzpomínka ze současného života, jak jsem jako malá holka chodila v zimě po tmě v Ostravě Porubě do hudebky a cítila jsme se velmi osamocená. Dodnes mě trochu zalechtá v břiše, ozve se starodávný pocit opuštěnosti, když vidím ve tmě jak svítí okna v domech. Tehdy se ve mě trošičku ozve starý pocit opuštěného dítěte.

Kámen z Irska, do kterého jsem celý život toužila jet, mi pomohl vyléčit samotu. A do Irska už nemusím. 🙂  Už mě to tam netáhne 🙂  I když, proč ne, jistě je tam krásně 🙂 Dnes už cítím, že nikdy opuštěná nemohu být. Cítím se pořád chráněná. A vím, proč jsem žila mnohokrát. Abych poznala TO , CO MĚ CHRÁNÍ a abych se UČILA.

Věřím, že mě stvořilo něco vyššího a hodného. Říkám mu Můj Bůh. Můj nebeský rodič.  Velmi ho miluji a vím, že i On miluje mě. A věřím, že když je mým nebeským tátou, má mě rád. Tak jako mají mámy a otcové pozemšťané rádi své děti. A nechtějí jim ubližovat a trestat je, když udělají hloupost. A dávají svým dětem šanci a čas a důvěru, že všechno zvládnou. Stejně tak vnímám Boha, tu tvořivou láskyplnou inteligenci.  A věřím, že i on touží po tom, abych se změnila a poučila a to není možné v jednom jediném životě. A proto jsem měla a mám mnoho životů. Dostala jsem od nebeského Otce VOLNOST a ČAS. A ochranou láskyplnou náruč.

Teď už se cítím jako doma všude. Na Zemi i v Nebi. Pod lípou, na břehu potoka nebo na vzdálené hvězdě.

Mějte se krásně a spokojeně.

Alena A.

Ten kámen mám pořád. Už je to obyčejný šutr:-) Děkuji jemu a děkuji Tobě Peťko 🙂