Dar z nebes a válka na Kubasově chalupě

Srpen, 2018

Tušila jsem, že se něco v Sudislavi nad Orlicí stane.

Čekala nás velká skupina lidí. Moc jsme se s Pavlem na ně těšili. Měla jsem vizi, že uděláme něco léčivého, že nás čeká nějaká společná práce.

 

Zrovna to byl týden horka, padání hvězd a silných přírodních energií.

K večeru jsme šli na velikou louku. Po jedné straně lán kukuřice, na horizontu Orlické hory, v dálce stádo krav, nad hlavou ptáci a kousek v ohradě stará mírná kobylka a MY. Všude kolem ticho. Tiché louky a lesy,  jen v dálce začala zářit malá světélka z okolních vesnic.

 

Vybrala jsem místo, kde budeme několik dní meditovat venku.

Seděla jsem na zemi a ostatní  hledali v kukuřici větší kameny, z kterých postavili v našem středu mohylku a na ní citlivě položili minerály a vzácné kameny.

Vnořili jsme se do klidné a tiché meditace. Každý z nás se napojil na čistotu svého srdce a začali  jsme splývat s prostorem hlubokého míru ve svých nitrech. Svůj klid a energii  jsme později  společně poslali do kamenů v našem kruhu. Nic jsme tím neovlivňovali. Proces jsem za všechny pokorně odevzdala a požádala jsem, ať naše energie udělá co je potřeba v zemi nebo v nebi.  Bez našeho egoistického chtění. Seděli jsme v klidném kruhu, v tichu a začala se snášet noc.

Ukončuji meditaci, otvírám oči a na obzoru spatřím úkaz.

Temné noční nebe a současně čistý bílý podvečerní obzor a obraz, který se na horizontu objevil. Věděla jsem, že je pro nás. Jakoby nám někdo z nebe říkal ANO. Požádala jsem ostatní, aby se otočili a koukli, co pro nás nebe připravilo za překvapení. Všichni jsme okamžitě vykřikli NEBESKÝ STROM !  Obrovská koruna nebeského stromu, její kmen nebyl vidět, byl vnořen do země.  Asi po třech sekundách jsme všichni vykřikli  úžasem ještě jednou. Přesně uprostřed koruny jsme spatřili obrovský záblesk světla. Nečekaný a velmi viditelný.

Všichni jsme oněměli a cítili, že je to pro nás.

Pro naše další odhodlání duchovně pracovat a měnit sebe do podoby vědomého člověka, který se učí přijímat život jako výzvu být ještě lepším a silnějším. Však téma celé akce bylo Pokora ega a síla srdce. A po všechny dny jsme se učili a uvědomovali jedno jediné

JAK PŘIJMOUT VŠECHNO A NEODSUZOVAT

JAK PŘIJMOUT SEBE, DRUHÉ I CELÝ SVĚT

JAK ŽÍT SILNĚ A NAPLNĚNĚ

A CO TO ZNAMENÁ MÍT OPRAVDU RÁD

Na druhý den brzy ráno, když Pavel s ostatními venku docvičil ranní cvičení, já šla v tichu sama na louku, kde jsme večer meditovali.

Krása okolního kraje a síla ranního ticha mě vtáhla do sebe a já si uvědomila, že je nutné jít hned teď ráno znovu do venkovního meditačního prostoru a spustit meditaci. Netušila jsem o čem bude, jaká bude. Nechala jsme to plynout.

Tentokrát meditaci vede Pavel . Citlivě, tak jak to umí jenom on. Vede nás k procítění nebe i vesmíru.  Posílá nás nacítit planetu zevnitř.

Jsem v meditaci, do planety mě to nepouští. Pohybuji se jakoby ve středu všeho. Částečně ponořená do planety a částečně spojená s vesmírem. Medituji na své srdce, všude kolem sluneční zář a v jednu chvíli vnitřním zrakem spatřuji uvnitř sebe za zářícím světlem  hákový kříž.  Hákový kříž? Trochu jsem zpozorněla. Avšak nic to se mnou nedělá, nepřekvapuje mě to. Rozjímám a cítím – přijmi i tohle. A já si uvědomuji,

že v tu chvíli přijímám války. Ano Bože, přijímám. Nemám co odpouštět, přijímám.  Přijímám za všechny. Vnímám jak se přijetí  rozlévá do prostoru, jak prostupuje okolní krajinou. Stoupá nahoru i dolů. Otvírám oči, všude kolem je hluboký mír, stejný, jako ten, který nalézám uvnitř sebe.

 

Už sedíme v chalupě a povídáme si.

Vyprávím, co během společné meditace proběhlo a děkuji všem za společné úsilí. Po chvíli Jaromír říká, jak to má pochopit ?

Kdyby všichni přijali za války Hitlera, tak by ta 2. světová válka nedopadla tak dobře.

 

Úplně mu rozumím a říkám svůj názor:

„ Nemyslím si, že 2. světová válka dopadla dobře. Žádná válka nikdy dobře nedopadla a nedopadne. Vítěz není na žádné straně. Vždycky jsou všichni zranění a zničení. Tolik mrtvých mužů, zbytečných promarněných životů. Zničených domovů.

Velmi si vážím všech vojáků, kteří bránili naši zem, skláním se nad jejich obětí pro nás.

Kdyby mě Bůh a můj osud postavil do situace bránit, bránila bych.

Avšak uvědomuji si, že kdyby válka změnila svět k lepšímu, už by se to dávno stalo. Ale válka je agrese. A stejné plodí stejné.

 

Jabloň plodí jablka a agrese plodí agresi.

Tak to na světě chodí. Válka vzniká vždycky, když jeden člověk přestane přijímat druhého člověka a začne mít k němu odpor. Jeden odsuzuje druhého. Jeden chce zvítězit nad druhým. A tak jsem pochopila, že válka vzniká odsouzením někoho jiného a chtivostí mít to co má ten druhý.

 

V minulých životech jsme válčili všichni. Válčili i naši předkové. Máme to v genech. Ale taky tam máme neválčení, podporu, pomoc a bratrství. Touhu neubližovat, neničit. Většina z nás už nechce vyvolat válku, ale ještě válčíme ve vztazích. To je naše výzva pro tyto časy.

 

Svět přestane válčit až se přestaneme navzájem odsuzovat a závidět si. Proto přicházejí války, abychom si to uvědomili. Bojujeme, zprvu jsme silní a agresivní, ale postupem času nás to unavuje. Naše vnitřní jiskra nám pomáhá uvědomit si, že je to nesmysl válčit, že to bolí i nás. Už nemůžeme, přestáváme bojovat, už nemáme sílu tomu druhému ubližovat a potom do nás vstoupí vědomí, ŽE VÁLKA JE NESMYSLNÁ, ŽE NEMÁ KONCE A UBLIŽUJE VŠEM STRANÁM.

 

A potom teprve přestáváme bojovat, ne že si to zakazujeme, ale že to tak chceme. Protože už jsme poznali na vlastní kůži, jak je to ničivé a zbytečné.

A už nám nikdy nikdo nevezme poznání, že je nám dobře, když s nikým nebojujeme, že chceme život tvořit a ne ničit. Že jsme všichni bratři a sestry.

Že jsme všichni nekonečným vědomím, které si uvědomuje.

 

A válka nás k tomuhle uvědomění vrací zpět. VÁLKA JE LIDSKÁ ZKUŠENOST. Bez války bychom to asi těžko pochopili. Prozatím to tak máme my lidé.

A tak přijímám válku, z tohoto důvodu. Jakou lidskou zkušenost. Učí nás uvědomit si.

Ten důvod je poznat co je dobré a co je zlé. Je to návrat k lásce. Válku nechci a nebudu podporovat, ale přijímám její existenci. A nemám co odpouštět, protože mě učí více milovat. Učí mě být lepším člověkem. 

 

Válka vzniká vždy tam, kde je porušen princip lásky. A tam, kde je porušen princip lásky, přichází vždy náprava. A tohle většinou bolí. Ať je to mezi národy nebo mezi jednotlivými lidmi. A v tom je naše záchrana. Protože máme šanci se vždycky vzpamatovat a zmoudřet.“

 

Těším se do budoucnosti, že už války nebudou. Jednou se to stane. 

 

Děkuji vám, moji milovaní, kteří jste s námi v srpnu 2018 byli v Sudislavi.

Vaše odhodlání žít jinak, přijímat a pomáhat sobě i ostatním je velikým darem pro nás všechny. Pro Zem i pro vesmír. Kdybys i Ty měl pocit, že chceš začít poznávat jak žít jinak, spokojeně a silně, přidej se k nám 🙂

Alena a Pavel

www.andryskovi.cz

www.alenaandryskova.cz