MEDITACE A PSÍ PŘÍTELKYNĚ

Často jezdíme meditovat do lesa. I tentokrát.

Jsme v Jeseníkách. Jdeme v tichu lesem a najednou k nám přiběhne tohle malé. Zprvu jsme si mysleli, že se ztratilo, ale brzy nás přesvědčilo, že pánem nad situací je ono samo. Tedy ona. Po chvíli jsme zjistili z obojku, že je to psí slečna a kde má domov.

Chodíváme po horách v místech, která  jsou spíše divočinou a většinou nepotkáme nikoho. Tentokrát jsme nebyli sami,  psí slečna si nás našla. Šli jsme tedy všichni tři. Ukázala nám v tmavém lesním svahu obrovské skály. Přesně věděla, kam má běžet. Štěkala do skalních děr a bylo jasné, že tam někdo bydlí.  Očuchávala potoky a za každou zatáčkou na lesní stezce vyhlížela, jestli už jdeme. Dala si naši svačinu, odpočívala s námi a přitulila se. Běhala kolem mě, když jsem hledala mezi mechy houby. Skákala od hřibu k hřibu, jakoby mi chtěla pomáhat.

Byla naprosto bezprostřední a přátelská.  Víme kde bydlí. Po túře a meditaci jsme ji dovedli domů. Ona se jen lehce po nás ohlédla a spokojeně běžela domů, za svou rodinou. Máme ji napořád v srdci. Udělala nám krásný den.  Občas, když zase jdeme naši divokou stezkou do jesenických hor, slyšíme ji z jejího domova  štěkat. Možná, že nás zase někdy za skalami počká. A nebo ne. I tak jsme rádi.

Dostali jsme od Stvořitele spoustu krásných věcí k prožívání. Myslím, že psi jsou úplně nejlepší 🙂 Tolik přátelství, které nám umí dát, hned tak někde nedostaneme 🙂