Jeden milý muž se mě nedávno zeptal proč říkávám, že svět je nemocný?
Ano, svět je nemocný.
Vím, že člověk i svět byl kdysi dávno dokonalý. Tak jako dokonalost heřmánkového kvítku na poli. Je čistý, voňavý, tisíce let stejný, krásný napohled a plný léčivé síly. Je živý. Vybízí nás: „vezmi si mě, jsem tady pro tebe, vyléčím tě“.
Osvícení mistři na to už dlouho upozorňují. Ten, kdo už hodně cítí, si to uvědomuje. Cítí původní čistotu lidské bytosti a cítí svou osobní brzdu, která ho už nepouští dál padat a trpět.
Člověk tehdy žil, „bratře, jsem tady pro tebe, pomůžu ti, vyléčím tě“.
V lidském srdci je uložena navždy BOŽÍ LÁSKA. Jako vesmírný klenot.
Boží láska, která neodsuzuje nikoho a nic.
Nezapomeň, že i Ty máš v sobě tento zázrak 🙂
Nic neodsuzuji. Všechno je dobré. Všechno je vývoj a poznání. Probuzení lidské moudrosti.
Je to nebezpečné pro nás, pro naše rodiny. Pro naši budoucnost. Neuvědomovat si to a zavírat oči před svou vlastní tvrdostí. Je nebezpečné to přehlížet a přijímat, ŽE JE TO NORMÁLNÍ, TVRDÝ A NECITLIVÝ SVĚT.
Když to přehlížíme, neuvědomujeme si to, nemáme potřebu to měnit a tohle JE NEBEZPEČNÉ.
Lidé jsou vystresovaní, povrchní. Z peněz si udělali bohy. Potřebují stále víc a víc. Jsou necitliví k druhým. Sobečtí. Nevěra je normální „ protože to dělá každý“. Pornografie je zábava. Rozvod je normální. Ztrápené děti jsou normální. Války jsou běžné. Mnoho nemocných dětí. Mnoho hladových národů. Média lžou. Politika je nečestná. Církve se chovají divně. Lidé se starají více o své pejsky a kočičky než o svého bratra nebo sestru. Cítí hlavou a ne srdcem. Nooo, to by stačilo…už nechci pokračovat. A že toho ještě je.
Nemůžeme zastavit svět. Můžeme zastavit sebe.
Nedovolme, aby „normálnost“ světa s námi manipulovala.
Aby i my jsme se stali uzavřenými, necitelnými a přepracovanými.
Když se to s námi děje, potom NEUMÍME CÍTIT. ŘEŠÍME VŠE HLAVOU, MOZKEM A NE SRDCEM.
Mozek nás mnohokrát zklamal, srdce nikdy.
A NAŠÍ NEJVYŠŠÍ LIDSKOU SCHOPNOSTÍ JE CÍTIT.
Existuje v nás něco, co nás v tom nenechá, něco, co nám čas od času tiše šeptá : „Řekni své matce, otci, sestře, příteli: Jak se cítíš, jak ti můžu pomoct ? A my pro druhé uděláme něho dobrého, něco hezkého. Něco obyčejného. Ozývá se v nás čisté lidské srdce. Nic silnějšího není. Nic léčivějšího není.
Láska je šťastná, když pečuje. A tohle lidé dnes nechtějí slyšet. A potom pláčou a trpí. Jsou nemocní a mají nemocné vztahy. A proto si myslím, že svět je nemocný. Každý náš čin ovlivňuje nás, naši budoucnost a budoucnost našich dětí.
Nechat svět světem a vzbudit svá srdce. Moc to přes sebelásku nejde, jenom trochu. Ale nejvíc to jde, když si zvykneme dávat, myslet na ty druhé, starat se o jiné v mezích možností. Více dávat než brát.
Potom nebudeme muset pracně dolovat úctu k sobě a sebelásku. Ona přijde sama. Budeme si vážit sebe a budeme mít otevřené srdce. A to je velmi léčivé. A bude nám se sebou dobře a radostně:-) Bude nám dobře i v tom nemocném světě:-) A vystoupíme z bludiště Matrixu. V tomhle má svět naději 🙂
Jak to udělat? Najdeš v dalších článcích na blogu.
Měj se radostně a spokojeně
Alena A.