Lidský život

LIDSKÝ ŽIVOT. Fenomén jménem člověk.

Na čem, na kom závisí náš osud. Je tolik teorií a dogmat.

Mám velkou úctu k lidskému životu, ke člověku.

Pamatuji si, že jsem se na tento život velmi těšila. Chtěla jsem se narodit a byla jsem šťastné miminko. Moje máma vzpomíná, že jsem na Čeladné v Beskydech spávala v kočárku pod velikou lípou a když jsem nespala, dívala jsem se do koruny stromu, na listy a často jsem se usmívala. Soused z legrace šel kolem do studny pro vodu a prý zatřepal kočárkem a říkal breč, ať ví, že tě mají.  Jak to, že nebrečíš, to není možné, takové hodné dítě 🙂  Vyrůstala jsem hodně v přírodě. To byl můj svět. Když si řeknu dětství, vybaví se mi můj dědeček a louka plná kopretin a kohoutků lučních. Duby a lískové ořechy.

Ale přišla doba, když už jsem tak šťastná nebyla.

Vůbec to nevadí, všechno je v pořádku, život plynul tak jak má. Přišly pocity osamělosti a méněcennosti. I v dospělosti. Ničeho nelituji. Všechno bylo dobré a bylo tady pro mě. Abych pochopila. Komplexy méněcennosti trvaly do doby, kdy jsem si začala uvědomovat, jaký člověk je. V mojí poradně jsem slyšela mnoho lidských příběhů a začala vidět lidský život v širších souvislostech. Duchovní studium a vlastní vhledy mě naučili vidět člověka jinak. Tím jsem přestala trpět pocity méněcennosti, zesílila jsem a stala jsem se zpět šťastnou.

Člověk je fenomén.

Byl stvořen energií Boha nebo-li Zdrojem všeho. Má hmotné tělo, mysl a má vnitřní prostor, ducha. Je naprostým klidem, Bohem. Má emoce. Dobré i špatné. Člověk je vzácný. A je vesmírný. Má vesmírnou mysl. Teď je většina lidí oslabená. Nežije svou skutečnou hodnotu. Ale navrací se k ní. Člověk je teď mnoho životů bytostí s hmotným tělem, myslí a duchem. Dříve, než se stal člověkem, byl bytostí bez hmotného těla. Tělo měl světelné. Zdravé.  S naprostým uvědoměním si všeho a s velikými schopnostmi tvořit svou vesmírnou božskou myslí.

Pro mě je člověk vesmírná bytost.

Je pro mě dcera a syn vesmíru, dítě Boha, se stejnými schopnostmi jako Bůh. Je momentálně na cestě si to uvědomit a žít to. Vážím si lidí za toto úsilí. Nemyslím pouze těch, kteří na tom pracují, myslím tím celou lidskou populaci. Všichni lidé jsou na tom stejně. Mají v sobě obrovskou sílu i obrovskou slabinu. Ta síla je v jejich mysli a v jejich božském původu. Ta síla je v jejich pokoře. V přijetí. V neodsuzování. A v činech člověka. Ta slabina je v negativních emocích a názorech.

Zkušenosti z mé pracovny mě hodně naučily.

V mé pracovně si sedne člověk a začne mi vyprávět co ho trápí. A často mi v duchu prolétne myšlenka. „Můj milovaný, kdyby  jsi už tušil kdo vlastně jsi. Kolik síly a vesmírných informací máš v sobě. Co všechno už jsi tisíckrát prožil.“  Velmi se mu uleví, když změní názory na sebe a na lidi.  A začne si uvědomovat čemu se poddává, co je mu líto, proti čemu bojuje a co mu vadí. A pokud je nachystaný a moc se nebrání, rozjede se naprosto úžasná změna života , postojů, kterými svou myslí formuje svůj život. Netlačí, nelpí na ničem, nelpí na svých přáních, na lidech a otevře se mu brána K SOBĚ.  Ke svému pravému JÁ. A začne tvořit.

A to je pro mě člověk.

Můj vesmírný bratr,má vesmírná sestra, která je božská, stejně jako já.  A vyzývá nás to žít teď tady na naši krásné Zemi, v našem vesmíru a pečovat o sebe. O své tělo i svou Duši. A je jedno, jestli jsem tesař, kuchař, doktor nebo vědec.

A tak nám přeji, žijme to a vzbuďme se. 🙂 Pro větší porozumění  jsem vytvořila eBook Jaká je Tvá Duše, v kterém podrobněji vysvětluji proč stojí za to začít pečovat o svou Duši.

Stezku máme všichni dobře přichystanou.

Alena A.