ZÁZRAKY: bojovnice Anička

Jsou chvíle, kdy zažívám pokornou hrdost, že jsem člověk. Protože jenom člověk umí dělat zázraky.

Naše životy jsou plné zázraků. Stane se to vždy, když změníme názor a začneme více rozumět sobě i druhým. Přestaneme bojovat a přesto se staneme mnohem silnějšími než předtím. Nikdy mě nepřestane hluboce zasahovat síla člověka. 🙂

Anička je velmi nemocná, starší žena. Léčí se na onkologii chemoterapií a pomáhá si alternativně.

Poprvé za mnou přišla, protože cítila, že ještě něco pro sebe, pro své uzdravení potřebuje udělat.  Od té doby často spolu sedáváme, povídáme si a pracujeme. Byla ji ukázána cesta, kterou se potřebuje dát.

Při první návštěvě byla hodně vystrašená, neklidná a ztrápená. Trápila se nemocí, strachy, ale taky cholerickým a zlostným manželem.

Její cestou k uzdravení bylo, mimo jiné, přestat bojovat se svým mužem, přestat se hádat a být naštvaná a zlá.

„Paní Alenko, to je tak celý život.Můj manžel je dobrý člověk, ale pořád řve a pořád musí být po jeho. Mě to hodně štve a rozčiluje“.

„A co vám manžel dělá Aničko?“

„On mi hodně pomáhá, to ano, vozí mě do nemocnice, stará se o mě, když je mi špatně. Ale často je zlostný. Celý život se hádáme, naše děti tím hodně trpěly. Třeba včera. Zase po mě řval, že nechávám ležet sprchu ve vaně. Prý tu vanu ničím. Vždycky mě tím naštve. On mě tak vytáčí. Já mu přece nebudu pořád ustupovat!“

„Paní Aničko, váš manžel vás má rád, to mezi vámi je. I vy ho máte ráda. Cítím to tam. A když ho máte ráda, proč mu neudělat radost. Nebojovat s ním, ale začít spolupracovat. On má pravdu, že se tím může odřít vana. Co kdyby jste to udělala jinak a začala sprchu dávat tam kam patří. Ustoupit ne proto, že po vás řve, ale proto, že mu chcete udělat dobře. Z lásky. A taky, i vy chcete mít pěknou vanu“.

Ještě chvíli jsme to rozebíraly a povídaly si.

Paní Anička na mě kouká, mlčí, chytne se za obličej a říká: „To mě vůbec nenapadlo. Tak se zachovat. Vždyť to je úplně jednoduché. On má pravdu. A i vy máte pravdu. Já ho mám opravdu ráda. Já to pro něj udělám. Ustoupím a udělám to pro nás, abychom byli spokojeni oba dva. Teď cítím, že je to úplně lehké se tak zachovat.“

Žena v tu chvíli, kdy si všechno uvědomila, zpokorněla. Ustoupila a  ještě ten den, když se vrátila domů,  všechno manželovi řekla, to co se dozvěděla. Řekla mu, že ho má ráda a že ví, že ji má rád i on. Jen s ním bojovala. Její muž se chvíli podivoval: „ jak to ta paní všechno může vědět“, ale za malou chvíli objal svoji ženu Aničku a spadlo  z něj velké břemeno. Jeho žena přestala s ním bojovat a on přestal bojovat s ní. Od té chvíle je tento muž stále klidnější a hodnější i na zbytek rodiny. Pořád se umí pořádně naštvat, ale když se naštve, brzy se zklidní. A jeho naštvání už Aničku tolik netrápí.

Uvědomila si, že její manžel není špatný. Je prostě takový. Řve, ale je hodný a umí ji pomáhat, když je to potřeba. Uvědomila si, že on ji svou zlostí ukazuje to, že i ona je zlostná. A začala si svou zlost hlídat. Anička přestala bojovat ZLOSTÍ a stala STATEČNOU BOJOVNICÍ.

Já v tom statečnost vidím. Je velmi statečné zpokornět. Je velmi statečné ustoupit druhému proto, aby mu bylo dobře. Ne, aby bylo dobře jenom mě. Toto není jednoduché. Ustoupit a zpokornět. To chce sílu a dobré srdce. A LIDSKÉ SRDCE UMÍ BÝT STATEČNÉ.

Říká mi: „ U nás se všechno změnilo. Je nám teď spolu dobře. Občas se naštveme, ale jenom trochu a nevadí to. Jenom mě mrzí, že jsem si to neuvědomila dřív, náš život mohl být úplně jiný. Paní Alenko, JÁ JSEM TEĎ OPRAVDU ŠŤASTNÁ. A MŮJ MUŽ TAKY. “

Ještě se musí Anička naučit nelitovat ničeho. Ona to určitě zvládne.

Tato žena je těžce nemocná a je šťastná.

Zesílila. Její energie vzrostla a její Duše se naplnila větší láskou. A  láska a pokora ji bude formovat dny, vztahy,  její budoucnost a co víc, zasáhne i její děti a její vnuky. A její tělo bude léčeno.

Tuhle změnu udělala Anička za jeden jediný den. Pokořila své ego a nechala jednat své srdce, své Božství. Nic silnějšího na světě není.

A to je zázrak 🙂

Alena A.