Já pořád cítím radost a vděčnost. Věděla jsem, že setkání bude hezké, ale netušila jsem, že to bude tak hluboké a radostné. Sešlo se 31 lidí a bylo to setkání veliké rodiny.
Ta veliká rodina, lidé, kteří se někteří znali a někteří ne, vytvořili ve vesmíru silné ohnisko, jako jeden celek. Jako jedno jediné JÁ. Bylo to radostné a hluboké zároveň. Po všechny dny to byla jedna velká proudící hmatatelná síla.
ukázali svou schopnost pomáhat jeden druhému, dali jasně najevo vesmíru o co jim v životě jde.
že se v jedné chvíli zpřítomnila obrovská energie dávných prapředků mužů, otců i dědů žijících i nežijících. V jednom okamžiku jsme pocítili sílu mužů, dali nám vědět, jak silní jsou, dali nám najevo pocit, ochranu a jistotu. Dali nám pocítit, že i oni v každé chvíli jsou jedním jediným celkem. Stále propojení. Schopnost chránit bez boje. Dali nám pocítit, že se není čeho bát. Vše je jak má být.
Žili jsme 5 dní na tichém venkově v Sudislavi nad Orlicí. Slunce pálilo, voněly květiny, za ranního slunce jsme cvičili a meditovali venku pod širým nebem na rozlehlé pastvině, spali jsme venku nebo v chalupě, jedli jsme výborné jídlo, meditovali v krásných prostorách chalupy, odpočívali, koupali se, chodili na procházky, někdo i sám, když potřeboval samotu, večer jsme cestovali po naší nádherné planetě na přednáškách s fotografiemi velkého cestovatele, kamaráda Aleše. Zažili jsme silný úplněk.
A vnitřní klid vzrůstal každým dnem víc a víc.
Ve středu jsme se s některými viděli na meditaci v Opavě a ten klid pořád v sobě máme 🙂
Děkujeme za vaši společnost, je to naplňující a blažené, vědět, že existujete. Že jste takoví jací jste. Že jsme stále propojeni, ať jsme kdekoliv 🙂
Máme velkou radost a vidíme v tom velký smysl pokračovat, pro příští rok už máme termíny jisté.
Mějte se krásně
Alena a Pavel