3 kroky, které mi pomohly NEBÁT SE

STRACH teď vládne světem. Více jak kdy jindy.

Chtěla bych vás povzbudit, že někdo, takový jako já ( bývalý strašpytel), se z velké části ze strachu dostal. Píšu pro všechny, kteří mě oslovujete a prosíte o radu,  co máte dělat. Bojíte se a je vám těžko.

Každý z nás, každý den, po celá staletí, máme úkol.

Léčit svou duši a uvědomit si, že existuje božské vědomí. Poznat Boží lásku. Věřící i nevěřící.

A NEBÁT SE.

Ve chvíli, když si uvědomujeme, že jsme součástí božského vědomí, strach mizí. Celému světu teď vládne strach. Byl tady vždycky. Ale to neznamená, že tady být musí.

Tohle vám píše někdo, kdo byl vychovaný pod strachem.

Vystrašenou a přísnou maminkou.  

Ještě ve třetí třídě jsem nesměla jít sama přes přechod do hudebky. Hudebka byla kousek od našeho domu, na klidné komunistické cestě. Tehdy projelo za hodinu pět aut.

Taky jsem nesměla chodit na balkon, abych nespadla dolů. Tomu se dodnes se sestrou smějeme. 🙂 Tehdy to tak vtipné nebylo 🙂

Nesměla jsem jako dospívající dívka navštívit v Beskydech na chatě malý hájek z vysokých stromů. Scházeli se tam starší sousedovic kluci. To moje maminka vyhodnotila jako zvlášť nebezpečné území.

Nesměla jsem chodit sama k řece. Vždycky mě musel doprovázet můj starý dědeček. Sedával na břehu Čeladenky, kouřil svou malou cigaretku a několik hodin mě hlídal.

Nesměla jsem se naklánět přes zábradlí, lemující most nebo hrad.

Nesměla jsem hlasitě na zahradě mluvit, protože bych obtěžovala sousedy.

Nesměla jsem oponovat mamince a obhájit sebe. Hned začal její útok a slovo MLČ.

Jasně, že mi z toho přeskočilo ! 🙂

Až mnohem později, ve třiceti letech. Úzkostná panika a utrpení.  

Můj příběh vyléčení si můžete přečíst zde…

Tady vám nabízím 3 kroky, které mi pomohly:

1. Když jsem se strachem bojovala, držel se mě jako klíště a rostl.  

Ve chvíli, když jsem strach přijala, byl slabší a trval kratší dobu.

 Přijala jsem sebe. To, že se bojím. Říkávala jsem si, no a co, že jsem vystrašená. Prozatím to tak mám. Přestala jsem mít ke strachu ODPOR. A tím strach slábnul.

K čemu máme ODPOR to posilujeme a nemůže to odejít. Co PŘIJMEME, to odchází a léčí se.

2. Uvědomila jsem si, že se bojím, když myslím na budoucnost. Co by se mohlo stát?

Začala jsem se snažit nemyslet na budoucnost.   Dala jsem si práci a vypsala si obvyklé situace, kdy se bojím. Tzn., uvědomila si je, dala je do vědomí. A když něco dáme do vědomí, ono to jaksi slábne samo. Protože je odhaleno. A ten, kdo je odhalen, je naše ego.

Strach máme v egu. V myšlenkách.

U mě, to byl například, strach o děti. Že někam cestují a něco se jim může stát. Vždycky, když se ta situace blížila, začala jsem se silně koncentrovat do přítomného okamžiku. Stahovala jsem pozornost do něčeho co se děje teď. Nedovolila jsme mysli, aby se rozběhla do myšlenek na strach o děti. Aby vymýšlela neexistující tragické scénáře. Začala jsem něco číst a hlavně, soustředit se pouze na to, co se v tu chvíli dělo kolem mě.

Dál jsem myšlenky nepouštěla.

Bylo to dobré. Pomáhalo mi to strach zvládnout. Už nebyl tak silný a neovládal mě.

 Ale strach je silný. Protože naše ego je silné. Strach je hluboce zakořeněný v našem egu a DNA.

A jednou přišel čas, kdy jsem si řekla: UŽ MĚ NEBAVÍ SE BÁT.

Stane to i vám, pokud už se to nestalo 🙂

Všimnete si toho, protože strach a emoce, vás začnou unavovat a vyčerpávat.

V tu chvíli si můžete být jisti, že vás na to upozorňuje vaše nitro, milovaná Duše.

Ego tohle neřekne. Bude vás přesvědčovat: MUSÍŠ SE BÁT, JSI V OHROŽENÍ, ZEMŘEŠ, ZCHUDNEŠ, PŘIJDEŠ O PRÁCI….

3. A přijde krok tři. Ten pomůže nejvíce. Navždy.

Poznáte, že všechno hmotné končí a zaniká. A duch je nesmrtelný. To zní složitě, že jo.

Složité to není. Jenom se k tomu většinou složitě, my lidi, dostáváme. A přitom, tuhle pravdu máme v sobě uloženou stále. Můžeme ji poznat. Můžeme ji žít. Máme ji v těle. Cítíme ji v přírodě.   

Strach začal odcházet, když jsem si uvědomila, že JÁ nejsem Alena, ani tělo Aleny, ani vzdělání Aleny, ani profese Aleny. JÁ jsem . Klid a mír v těle, v hrudi. Klid, který je nekonečné božské vědomí, žijící stále v těle Aleny. Žijící v rostlinách, ve hvězdách, ve vodě…Tehdy jsem se definitivně přestala bát.

Proces, ODPOUTÁNÍ SE OD STRACHU začal, když jsem se naučila strach pozorovat a neztotožňovat se s ním. Nechávám mysl ego, ať si mluví co chce. Klidně ať se ego bojí, JÁ SE NEBOJÍM.

Velice mě uklidňuje, když si řeknu: “ Moje ego se bojí, JÁ NE.

A taky…. vědomí, Bůh je ve mně. Miluji Ho z celého srdce a On miluje mně.  Naše srdce jsou totožná. Láska k Němu neodchází, i když prožívám bolest a tíhu.

Začala jsem si uvědomovat, že žiji dvě roviny.

Rovinu ega a rovinu božského vědomí.

V rovině ega, tedy v mé mysli se vytváří strach, který mě potom ovládá. Způsobuje úzkost a bolest těla. V rovině vědomí, žádný strach neexistuje.

Trvalo mi roky, než jsem dospěla ke kroku č.3. Ještě mám cestu před sebou. Ale už teď se cítím většinou silná a klidná. A vím KDO JSEM. Není čeho se bát. Vy to máte úplně stejně. Věřící, nevěřící, černý, bílý, starý i mladý.

I o tomhle je dnešní doba.

Slíbila jsme některým, že pro vás připravím praktický mini kurz o strachu a síle Duše. Budu se snažit 🙂 

Hezké chvíle a hodně lásky

přeje Alena

léčitelka Duše 🙂