Čím jsem starší…

alenaandryskova@seznam.cz12.3. 201701431x

Čím jsem starší…

zjišťuji, že toho potřebuji méně a méně.

Už nepotřebuji žádné dárky a přesto se cítím obdarovávaná. Je neděle a s Pavlíkem jsme pozvali naše mamky na oběd do restaurace. Obě seděly proti nám a bylo to moc příjemné. Dvě mamky. Ženy, které jsou v tomto životě našimi mamkami. Každá je jiná. A já si uvědomila jak důvěrně je znám. Znám jejich trápení i jejich radosti. Bylo to fajn s nimi být.

Mně už stačí málo 🙂

Moje milá tchýně Boženka mi říká: „ Slyšela jsme v rádiu, že teď na jaře květiny venku vysílají ze sebe teplo. A tím teplem se chodí ohřívat včeličky. Nejvíce je jim teplo u kočiček.“

Oněmím, koukám na tuhle mamku a nic krásnějšího jsem už dlouho neslyšela 🙂

Včely a zahřívají se u kočiček! Pro mě „info století“. Jsem dojatá a obrovsky vděčná. Že žiju a že existuje Zem, dokonalá příroda, mamky, včely, Bůh…. zaplavilo mě to všechno a ještě teď večer cítím teplo v hrudi 🙂

Asi jsem CVOK 🙂 A nebo ten dnešní úplněk ? 🙂

Pavel u toho zrovna nebyl, když to u stolu jeho mamka říkala. A když jsem mu to řekla potom doma, viděla jsem, že i on je CVOK 🙂

A tak, my dva cvoci, se často dojmeme ledasčím.

Už mi stačí čuchnout ke stromu, dát pusu rostlince, sednout si pod strom a mlčet. Zajít ke studánce, cítit vítr na tváři a hřející slunce. Být chvíli s mamkami a pomyslet na svou rodinu a třeba na včelky.

Och 🙂 to byly dary tento víkend 🙂

Mějte se krásně

Alena A.