JAK CHRÁNIT SEBE A SVÉ DĚTI

Pro mé kamarády a rodiče, kteří nevědí kudy kam.

Většina z nás ví, že ta situace není správná. Ale je taková, jaká teď musí být.  A s tím nic nenaděláme. Nemůžeme odletět na jinou planetu. Žijeme tady a teď. A věřím, že hodně z vás pozoruje, že je to cesta velmi nepříjemná, někdy bolestivá, ale že vede k lepší budoucnosti. Tohle je téma na jindy.

Žádný boj není správný.

Protože, podle nejvyšších kosmických zákonů Stvořitele se nám vrací to, co vyšleme.

Něco jiného je BOJ a něco jiného je NAROVNAT SE A ŘÍCT ROZHODNÉ NE.

Jak tedy nejvíce ochránit sebe a své děti.

Někteří máte možnost být s dětmi doma a učit je a můžete toho využít. Všichni tu možnost nemají.

Někteří musíte do práce, abyste děti uživili, nebo máte jiné povinnosti. Třeba se starat o nemocné prarodiče, těch důvodů je mnoho. Každý má své vlastní důvody.

Nebo máte pocit, že své dítě nemusíte chránit vůbec. Je to vaše volba a je také v pořádku.

Co můžu poradit, co vidím léta v lidských osudech.

Nejvíce ochráníte sebe a své děti, když nebudete nenávidět a zlobit se na celou situaci. Naopak ji přijmete jako fakt. Jako realitu.

 

Nejvíce můžete udělat, když si řeknete:

„Teď se tohle děje. Taková je teď realita. A já ji přijímám. Hluboce ji ve svém nitru přijímám a přestávám s ní bojovat.

 

Tento postoj neznamená, že prohráváte. Naopak. Jestliže s čímkoliv přestanete bojovat a mít k tomu odpor, tak to co vám vadí, se začne léčit a odchází z vašeho života. S čím bojujete a máte k tomu odpor, to zůstává a neléčí se.

Nejvyšší zákony Stvořitele, působí na každého člověka. Věřícího i nevěřícího.

 

Jste-li věřící,

tak bez výhrad tuto situaci odevzdejte Bohu nebo vesmíru. Odevzdejte tak, že ji odevzdáváte do těch nejlepších rukou. Nebudete už nadávat. Budete mlčet. To mlčení nebude znamenat, že to v sobě dusíte. To mlčení bude znamenat klid. Smíření. Klid a smíření je síla. Není to slabost. A  teprve potom, když budete chtít, začněte jednat. A vaše jednání nebude vytvářet odpor vůči vám a vůči vašemu dítěti z okolí.  A nastane možnost, že všechno bude probíhat v klidu, že okolní svět a ostatní lidé vás nijak nepoškodí. Dokonce ani ty tyčinky ne. Ozývejte se, diskutujte, říkejte NE, tam kde to cítíte, dělejte opatření podložené vašim přijetím a smířením. Najdou se možnosti jak se tomu vyhnout. A přijde to samo.

 

Udělejte to pro sebe a pro děti.

Snažte se odpojit  od proudu, který se na nás všechny valí ze všech stran. Odpojit, znamená neřešit ten proud, ale POZOROVAT HO CO NEJVÍCE BEZ EMOCÍ. A JEDNAT BEZ EMOCÍ, CO VÁM SÍLY BUDOU STAČIT A VAŠE MYSL DOVOLÍ. Občas studujte ze všech stran informace, abyste byli “ v obraze“ a mohli si udělat svůj názor. Nenechte sebou manipulovat okolím.

 

Pokud jste nevěřící,

to vůbec nevadí. Platí to stejně i pro vás. I vy potřebujete celou situaci odevzdat. Odevzdat ji třeba životu, pokud jste ještě nepoznali sílu Boha a nekonečného vědomí sami v sobě. Protože, když tuto situaci neodevzdáte, nepřijmete, budete plni zloby, nenávisti nebo lítosti, vytvoříte si problémy i vy. Vytvoříte si boj. Boj bolí a nic neřeší.

 

Napadlo mě, poradit vám 6 kroků.

  1. Jste-li s dětmi doma nebo jdete s nimi do školy, buďte stále v přijetí a myslete v klidu na všechny ostatní. Na učitele, na jiné rodiče. Zkuste mít více pocit sounáležitosti se všemi lidmi. S jakým klidem a smířením budete přistupovat, takový klid se vám vrátí. A někdo druhý vašemu dítěti nevrazí hluboko špejli do nosu. Bude zastaven. Zastaví ho váš vnitřní klid a taky vaše klidná, neútočná slova, když o cokoliv požádáte ty druhé.

 

2. Nestrašte své děti svým vlastním strachem. Mluvte s nimi otevřeně, že někdo jiný vymyslel nesmysl, že respirátor ochraňuje, ale že je nejvíce ochrání čistý vzduch. Mluvte s dětmi pravdivě, ale nestrašte je. Nevykládejte jim, že jsou respirátory škodlivé , že mají v sobě parazity. Vůbec jim tím nepomůžete,              poškodíte je, protože se budou bát a budou v odporu i děti. A strach zhoršuje následky a vytváří komplikace, které by jinak vůbec nenastaly.

 

3. Mluvte s dětmi upřímně. Tak jak to vnímáte vy. Pokud máte pocit, že ta situace je v pohodě, tak to předáte svým dětem a je to v pořádku.  A co to přinese, si budete řešit po svém. Ostatní, pokud si uvědomujete, že tato situace v pořádku není, řekněte to svým dětem, ale nestrašte je. Vysvětlete jim, že to společně zvládnete. Že žijete ve výjimečné době. Jestli jste věřící rodina, odevzdávejte vše společně s dětmi Bohu. Uklidňujte své děti. Vysvětlujte jim, že to co se děje není správné, ale nutné k tomu, aby bylo v budoucnu lidem ještě lépe. Řekněte jim, že si poradíte.

 

  1. Jestli přesto potřebujete udělat nějaké kroky nebo máte pocit, že vaše dítě potřebuje větší podporu. Využijte sílu fantazie, sílu spirituálního tvoření. Dělejte si s dětmi legraci z respirátorů a tyčinek. Naučte je ráno, než půjdou do školy, nebo kdykoliv jindy, že si můžou představit jak z nebe proudí paprsek světla a oni si sami naplňují respirátor světlem, aby je chránilo. Nebo nechejte děti, ať si zavolají nějakého skřítka, který jim bude uklízet bacily v respirátoru 🙂

 

5. Naučte je před školou používat nějaký protivirový prostředek, třeba dubové kapky jsou výborné do krku, umí chránit nebo protivirové tinktury.        A když přijdou ze školy, tak ať je použijí znovu. Dávejte jim vitamíny, homeopatika, pomáhejte si i těmito způsoby.

 

6. Většina rodičů je citlivá na to, co se jejich dětem děje. Je to přirozené, naše děti jsou naše lásky a máme v sobě pud, touhu je chránit. Proto další ochranou pro ně samotné je, když jim ukážete, že umíte odpouštět. Že odpustíte těm druhým, kteří možná ublížili. Že budete mít porozumění pro druhé. Tím velmi ochráníte duši svého dítěte a ukážete mu směr. Směr porozumění a síly přijetí. To je bude chránit po celý život.

 

Běžte někam, kde budete sami a dýchejte. Nechejte si vše projít hlavou a běžte do nitra svého těla, do vaši hrudi a tam zůstaňte. Ptejte se sami sebe v nitru co máte dělat.

Ptejte se božského vědomí, žádejte o rady. Odpovědi přijdou 🙂

Přeji vám hodně štěstí.

PS: je fajn, že lidé reagovali na Facebooku na článek, věřím, že odpovědi někomu pomohou se více zamyslet z jiného úhlu pohledu  🙂

Reakce:

Ani jsem to nedočetla. Skončila jsem u slov, že vše co se děje musíme přijmout !!?

Odpověď:

Úplně vám rozumím :-),  taky jsem si to kdysi myslela. Přijmout neznamená, že to vzdám a budu se tomu poddávat. Znamená to, že respektují, že to existuje. To dává větší sílu to řešit a řešit to bez větších emocí. Emoce nás oslabují a ovlivňují úplně zcela výsledek řešení. Moc vám děkuji za vaše postřehy, pokusím se v dalším článku více vysvětlit, proč si myslím, že přijmout stav je lepší cesta. 🙂

Když nepřijmou to co se děje, tak s tím ani nemůžu nic dělat, stávám se otrokem, obětí té situace. To nepřijetí ve mně spouští emoce zloby nebo lítosti a podle toho tu situaci řeším. Na chvíli dosáhnu vítězství, ale brzy se mi stejný problém vrátí. Je to pro nás ochrana, abychom se naučili nejít cestou popírání reality a skutečnosti, ale statečně tu realitu přijali a potom sebevědomě bez zlosti ten stav řešili.:-)

Reakce:

To je jako postavit se před rozjetý vlak a dělat, že on vlastně stojí. Jsem zvědavá jak se tito lidé jednou obhájí před svým svědomím. Přijímal jsem, co se děje, mohl jsem něco udělat, ale neudělal. Je to popírání reality a bohužel plno lidí se k tomu uchyluje. Nechtěla bych být v jejich kůži při posledním soudu.

Reakce:

A presne pro tohle se stavali zverstva minulych dob. Lide se proste smirili. Smireni zide vystupovali z vagonu a sli na jistou smrt. Smireni lide dovoli svym detem se dusit v rouskach, testovani atd. Smireni lide dovoli naockovat sve deti vakcinou o ktere nikdo nevi co za par let udela..

Odpověď:

Děkuji za váš názor.:-)  Slovo smíření samo o sobě nese ideu mír. Být v míru, ve větším klidu a nepropadat marnosti a depresi. Ve vašem podání je smířit se, poddat se něčemu a nechat si ublížit. Chápu váš pohled, přesto životní zkušenosti ukazují, že lze změnit stav, průběh situací. My sami si vytváříme to, jak situace v našem životě budou probíhat. Myslíte, že Židé smírně šli na smrt? Všichni si dovedeme představit jakou hrůzu prožívali. Četla jsem kdysi rozhovory s bývalými vězni. A představte si, o čem mluvili. Mluvili o tom , že aby přežili tu hrůzu a nezbláznil se, přijali své uvěznění a začali si pomáhat, začali vymýšlet možnosti přežití. A podle jejích slov, to přijetí jejich reality, tedy uvěznění, jim dalo sílu pokračovat dál. Co je větší odvahou a statečností. Zachovat život a nebo se uvzdorovat do padnutí. Je tolik zajímavých témat , stačí si začít všímat, jak to opravdu nám lidem funguje, co nám prospívá a co ne 🙂  mějte se hezky.

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů