PROŽILA JSEM VYLÉČENÍ NEVYLÉČITELNÉHO

alenaandryskova@seznam.cz22.5. 201703510x

Věříte na náhody? Já už nemůžu věřit 🙂
Můj život mi ukázal, že neexistují 🙂

Ani naše narození, ani smrt, ani životní situace, které považujeme za těžké, ve skutečnosti těžké nejsou, pokud my sami z nich neuděláme tragédie. Máme možnost se rozhodnout, že je budeme vnímat jako šanci pro náš vývoj a dobrou osobní změnu. Jsou pro nás velkým darem a každý je máme nachystané tak jak právě potřebujeme.

JÁ UŽ SE ROZHODLA, ŽE PRO MĚ DAREM JSOU.

A proč si to myslím? Těžké situace mě změnily. A pomohly mi. Vrátily mě zpět do lásky. K sobě i k druhým.

Několikrát jsem zažila utrpení.

Každé trápení psychické i fyzické mě naučilo, že jediné řešení je vše přijmout, zklidnit se a v klidu potom konat. To mě vyléčilo a změnilo. A stala jsem se spokojeným člověkem. I v těžkých situacích.

Každý z nás jsme získali fyzické tělo a svůj duchovní rozměr.

Jedno bez druhého nemůže existovat. Fyzické tělo na konci života odložíme a duchovní rozměr zůstává a pokračuje dál. Pak dostaneme další tělo, abychom odžili další život. Je to dar, opakovaně žít. Dostáváme tak čas k poznání všeho. Tohle pochopí člověk, který se hodně zklidní a spojí se sebou, se svým nitrem. A duchovní rozměr začne hmatatelně cítit.

Pokud se zajímáme jen o hmotu a fyzický svět, začne nám být časem těžko. A když se zaobíráme pouze duchovnem a opovrhujeme fyzickým světem je nám brzy těžko také. Vše musí být v rovnováze. Spojit fyzický i duchovní svět v jedno, potom jsme celiství. Potom je náš život velmi naplněn.

Poznala jsem, že největší silou mé existence je PŘIJETÍ KAŽDÉHO ČLOVĚKA A KAŽDÉ SITUACE, KTERÁ SE MI DĚJE.

Prožila jsem zkušenost vyléčení nevyléčitelného.

PROBUZENÍ SEBELÉČÍCÍ BOŽSKÉ SÍLY.

V roce 1991 jsem psychicky onemocněla. Prožívala jsem silné úzkosti a panické ataky. Vyléčila jsem se sama bez léků.

Tento příběh vyléčení popisuji na mém blogu v části O Aleně.

V roce 2001 mě přejel vysokozdvižný jeřáb a rozdrtil mi celé chodidlo. Těžký stroj mi utrhl všechny prsty, patu a svlékl mi kůži a tkáně na celém chodidle. Lékaři chirurgové se o mě dobře starali. Po dvou měsících léčení a mnoha operacích mi řekli, že mé vyléčení je zázrakem, protože mi zpět srostlo to, co z lékařského pohledu bylo nemožné. Byli připraveni amputovat mou nohu u kotníku, ale situace se vyvíjela tak, že to nebylo nutné. Spojily se rozdrcené tkáně a obnovil se krevní oběh a nervový systém. Až později jsem si uvědomila, jak se to mohlo stát.